Jak vyzrát na pravopisné a gramatické chyby v právních textech?
O pravopisu a gramatice často nepíšu. Mimo jiné proto, že když jsem se o to pokusil naposledy, nasázel jsem v příspěvku dvě hrubky.
Možná to znáte taky: když někoho poučujete o jazykových chybách, téměř zajisté přitom nějakou napácháte taky. Prostě trapas. Tenhle zákon schválnosti má dokonce i svůj název: Muphryho zákon. (A ano, jde o zkomoleninu známých Murphyho zákonů.)
Co ale udělat proto, abychom se pravopisným a gramatickým chybám vyhnuli? Mám pro vás tipů:
Než text naposledy zrevidujete, nechte ho na chvíli odležet – u e-mailu třeba na pět minut, u diplomky třeba na dva týdny. Čím déle ho neuvidíte, tím více chyb v něm pak najdete.
Poslední kontrolu proveďte na papíře nebo třeba tabletu či telefonu (zkrátka na jiném zařízení, než na kterém jste psali). Jiná podoba textu vás donutí zbystřit.
Přečtěte si text nahlas (nebo alespoň v hlavě). Uši jsou schopny najít řadu chyb, kterých si oči nevšimly.
Zapněte si kontrolor pravopisu a gramatiky a vyzkoušejte Microsoft Editor nebo Opravidlo. Ani jeden z těchto nástrojů není bezchybný; nepoužívat je ale nedává smysl.
Dejte text přečíst někomu jinému. Víc očí víc vidí.
Pokud hledáte autoritativní odpověď na nějaký češtinářský špek, použijte Internetovou jazykovou příručku (nebo třeba Pravopisně.cz).
Sepište si své časté jazykové chyby a při revidování na ně myslete.
Pokud v textu něco na poslední chvíli změníte, ujistěte se, že jste tím nenapáchali víc škody než užitku – třeba tím, že jste vytvořili chybu v čárkách nebo ve shodě podmětu s přísudkem. (Na ty jsem já obzvlášť expert.)
Dejte si pozor hlavně na tyto výrazy:
„standartní“ (správně: „standardní“)
„viz.“ (správně: „viz“)
„tématický“ (správně: „tematický“)
„vyjímečný“ (správně: „výjimečný“)
„rozhodnutí krajského soudu v Brně“ (správně: „rozhodnutí Krajského soudu v Brně“)
„Podle zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník…“ nebo „Podle Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník…“ (správně: „Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník…“)
„od 18-ti let“ nebo „od 18ti let“ (správně: „od 18 let“)
„15 % srážková daň“ (správně: „15% srážková daň“)
Přečtěte si, jakých dalších češtinářských přešlapů se právníci nevědomky dopouští. K tomu doporučuju články od:
Stojí všechno to úsilí za to?
Stojí.
Jakmile totiž náš čtenář – ať už je jím klient, nadřízený nebo soudce – na nějakou chybu narazí, začne si klást řadu otázek. Tak třeba:
Jak moc asi autorovi na jeho textu záleželo, když si ho po sobě ani pořádně nepřečetl? A jak mu záleželo na mně jako jeho čtenáři?
Jak bystrý autor bude, když neovládá ani základoškolskou češtinu?
Když si autor neuhlídal ani takové banality jako jsou správné čárky a vyjmenovaná slova, jak mu mohu věřit v mnohem složitějších věcech – třeba v tom, že nepřehlédl nějaký důležitý skutkový nebo právní detail nebo že něco omylem nepřekrucuje?
Za pravopisné a gramatické chyby nás žádný orgán soudit nebude. Stále to však mohou udělat naši čtenáři. A ti to bohužel udělají – ať už s lpěním na jazykových poučkách souhlasíme, nebo ne.
